утро

Temné nebe bylo propleteno žhnoucí pavučinou, z něj se na mě snášel déšť. Plakal jsem, asi nad ztrátou, nevím… Ano, teď mi to dochází! Ztratil jsem duši, ale proč? Kde to do háje jsem? Co tu dělám? Proč je všude náhle mlha… a proč sakra  padám?!

 

Škubl jsem sebou a v hrůze otevřel oči. Celé mé tělo bylo pokryto ledovým potem a ve spáncích mi divoce pulsovala krev. Jak já nenávidím sny! Když se vám zdá něco příjemného, probudíte se zklamaní nad ztrátou vysněné iluze a když naopak máte noční můru, probudíte se pro změnu zcela zděšení. Takže moment, co je vlastně za den, kolik máme hodin a co mě čeká za povinnosti? Tak tohle dohromady jen tak nedám, ne po ránu. Víte, vždycky mi asi dvě hodiny trvá, než začnu alespoň trošku fungovat a nutno říct, že mě za to má přítelkyně nenávidí. Moment, kde je vlastně moje Agnes?

 

S obtížemi jsem se vykopal z postele a zamířil do kuchyně, na stole mě čekala snídaně, šálek na kávy a vzkaz od mé milované.

 

Jsem na ústředí DH a zdržím se tu asi až do večera. Nezapomeň uklidit ze stolu, v koupelně, vyvenči psa a vezmi si klíče.  Miluju tě hvězdičko=o*

 

No jo… ona mě prostě za tu dobu už zná. Alespoň půlku věcí bych určitě zapomněl. Miluji ji.Jen mě trošku mrzí jak často poslední dobou v práci je, ale to je holt úděl pěšáka po boku velké kouzelnice. Postupně jsem tedy splnil všechny zadané úkoly a potom v koupelně na zrcadlo rtěnkou napsal.

 

Na zrcadlo napíšu Ti vzkaz

zubní pastou

jež

skví se v reklamách.

Re a klamů

a podobných iluzí

bude ten vzkaz pln.

 

V tom Ty

mezi řádky otiskneš svá

mírně nakyslá malinová ústa ...

s ostružím

a připíšeš čas nádechu

10:30 SEČ

 

To jí určitě udělá radost až se vrátí…

 

 

 Intermezzo:

Upil jsem ze sklenice a pohlédl z okna. Dva nebeští obři se pustili do svého boje. Zaklesli se do sebe. Jakoby se chtěli obejmout. Nebe jako meč, proťalo klikaté ostří blesku. Samou bolestí se dalo do pláče. Slzy zkrápěly mrtvé ulice, kamenné svaté a sepnuté ruce chrámů božích… a zkrápěly také mou tvář… byť ta sama byla deštěm netknutá…

 

Ale jedno mi stále není jasné… Kde jsou hvězdy… když nechodí spát…