Prolog... trochu jinak

Co se ze mě stal měšťák, odnaučil jsem se dívat na nebe. Z širokých, otevřených ulic prdele jménem Kuřim jsem přesedlal na úzký a stísněný uličky Brna a místo svýho dřívějšího a oblíbenýho kochání se soumrakem a labužnickýho nasávání vůně letního večera jsem teď spíš koukal, abych někde nešlápl do hovna a nasávat "vůni" města jsem se v tomhle horku raději ani neodvážil. Dobře mi tak. Kdybych byl pořád maloměstskej Jinej, všiml bych si, že se nebe podezřele rychle zatahuje a vzuch smrdí bouřkou... a průserem.

Ne, bouřka není dobrá. Déšť samotnej jo. Děsť smyje starý věci a špínu a dává tak prostor novotě. Ale bouřka... Tak jak její blesky otvírají oblohu, tak bouřka otvírá starý záležitosti. Na lidi padá depka a začnou vzpomínat. A ne vždycky je to dobrý.

Hmm, tak zhruba tahle filozofická úvaha mi proletěla hlavou ve chvíli, kdy Infinitus s výrazem mučedníka prošel okolo mě. Sakra, kdy vůbec vešel do kanclu?! A kdy se vůbec změnil hudební motiv ze Sex Bomb na Don't Cry?!

Aby bylo jasno, Jessica a já jsme právě objevili novou hračku, která nám umožňuje... hmm... blbnout, i když jsme od sebe hromadu kilometrů. Znáte sex po netu? No... když jste Jiní a umíte různý telepatický věci, dostáváte se na úplně novou úroveň rozkoše.

Kdyby aspoň tak pět minut počkal... nebo zaklepal. Už dávno jsme si tu měli zavést nějaký pravidlo o klepání. Co kdyby tu jeden z nás měl slečnu... Tedy já měl slečnu. On ne... On nikdy. Na to moc žije ve vzpomínkách.

Myslím, že mu do jisté míry rozumím. Kdysi jsem býval jako on... Příliš jsem se upnul k někomu, na kom mi záleželo... a ztratil ji. Znám jeho bolest... do jisté míry. Já alespoń věděl, že má milovaná žije. Ne se mnou, ale žije. Na jeho místě... zbláznil bych se z té nejistoty.

Krátce jsem se rozloučil s Jess a otočil se k němu. Stál u okna a v té tmě, jen občas ozářený blesky, vypadal téměř goticky. Otočil se ke mně a s výrazem čirýho smutku.
"Vzpomínáš?" pokynul rukou k oknu.
No aby ne... Je to skoro taková bouře, jako tenkrát.
Mlčky jsem přikývl.

Těšil jsem se na krásně strávenej večer s Jess, plnej mentální rozkoše.
Místo toho se bude chlastat a filozofovat. A vzpomínat.
No... to je vlastně taky krásně strávenej večer. Jako za starých časů.

Z harddisku se naprosto příhodně do náhodného výběru přehrávače načetla nová písnička a z reproduktorů se tiše linulo Love Hurts.

Tak tohle nedopadne dobře.